Výprava ke zřícenině hradu Vikštejn

Sešli jsme se na východním nádraží a k našemu překvapení u autobusu čekala taková spousta lidí, že jsme měli zpočátku obavy, zda se do autobusu dostaneme. Vše dopadlo dobře a my vyrazili za poznáním. Vystoupili jsme v Radkově Dubové a odtud pokračovali pěšky směrem k Vikštejnu. Hned při vstupu na lesní cestu jsme si všimli upozornění, že tam bude probíhat cvičení záchranářských psů. Bohužel z tohoto jsme viděli jen přípravy organizátorů této akce.

Na konci lesní cesty jsme již byli na místě kdysi majestátního hradu, dnes již zříceniny. Celý objekt jsme důkladně prozkoumali a pomocí informačních tabulí si představili, jak hrad vypadal v celé své kráse před mnoha lety. Hrad byl postaven někdy ve 12. století a za dobu své existence se tam událo mnoho zajímavých věcí a proběhlo i několik přestaveb hradu.

Správný hrad má své strašidlo nebo Bílou paní. Bílá paní se zjevuje i tady a chodí po hradbách. Je oděna v bílé roucho, které je potřísněno krví. Byla krásná a zabil ji rytíř, který se pomstil, za to, že nevyhrál… To už neprozradíme. Kdo chce vědět, jak to celé bylo, musí si najít tuto pověst.

 Jenže od 18. století byl hrad opuštěn, v té době tam žil jen poustevník, a hrad chátral. I přesto zde najdeme hradby, obranné valy a příkopy, části paláce, sklepy. Hned první zásobovací sklep jsme prozkoumali, ale žádné zásoby nenašli. Prošli jsme si celým objektem, zdolávali u toho přírodní překážky a studovali informační panely, kde jsme se dozvěděli o historii hradu, rostlinách živočiších, které tady můžeme zahlédnout. Na konec jsme si vydali na věž. Odtud je krásný výhled na údolí řeky Moravice. Podepsali jsme se do pamětní knihy.

Cestou z hradu si paní vychovatelka „ zlomila“ nohu a my honem přemýšleli, co v tuto chvíli udělat. Hurá poskytli jsme první pomoc a bylo vyhráno a my mohli pokračovat v cestě do Podhradí. Tuto část cesty jsme absolvovali po lesní pěšině a část po komunikaci.  V Podhradí jsme šli nejprve k řece a zkusili, zda je voda dost mokrá. Byla i studená. Zkusili si naši mrštnost a házeli kamenem, kdo řeku přehodí. Pro kluky, žádný problém, ale i děvčata měla super výkony a k přehození chyběl jen kousek. Po občerstvení jsme si povídali o turistických značkách, určovali listy, stromy a květiny. U této činnosti jsme využili poznatků z programu v MiniZoo a povídali si o lese a životě v něm.  Zahráli jsme si na honěnou a už tu byl čas vrátit se autobusem zpět domů.